Víte na jakou stranu se seskakuje z koně? Mysleli jste, že na levou? Nebo na pravou? My máme vyzkoušené, že to jde na obě strany. Káťa jezdila na jízdárně na Scarlet. Když se měla vystřídat, pochválila řádně koně, jak to umí pouze Káťa, vykopla třmeny a seskočila. Všichni přítomní, včetně pana Mrštila, stáli s očima nebezpečně vykulenýma a upřeně hleděli na Káťu, která stála po pravé straně Scarlet. Zajímavé bylo, že si toho chudák holka nevšimla, a když jsme ji oznámili, že se seskakuje z koně na levou stranu, chytla tak strašný výtlem, že si sedla na zem  a červenaly jí i blonďaté vlasy.

Monika  

Byl jednou slunný den, jak malovaný, ovečky se honily v ohradě, zrály jablka a nás to laskavé počasí táhlo ven. Měli jsme chuť na jablka, tak jsme si řekli proč ne, že? Ty nejlepší jablka jsou právě v ohradě, kde se tak spokojeně pásly ovečky a malá jehňata se proháněla kolem svých maminek, pod dohledem statného berana, kterého oslovujeme Pepku. Na první pohled je to mírumilovné zvíře, tak jsme si řekli, klíďo tam vlezem, natrháme jablka a uděláme ovečkám pápá. Já jsem se hlásila jako první dobrovolník a přidala se i Ráďa. Jelikož jsme byli dvě a to stačilo, zbytek počkal před ohradou, než se vrátíme. Cesta byla klidná. Pár zvědavých ovčích hlav se v tom stádečku zvědavě podívalo, kdo přišel na návštěvu, jehňata do sebe i nadále narážela, jenom beran se po nás tak nedůvěřivě díval, ale vůbec nevypadal nebezpečně. Pro jistotu jsme obeznámila Ráďu s mým plánem. Kdyby náhodou beran zamířil našim směrem, zachováme klid, budeme stát na místě, hlavní je neutíkat. Beran jenom dál sledoval, ovečky se pásly, jehňata se honila, my měli jablka, holky čekaly, no prostě nádhera. Už jsme byli na odchodu, když v tom se ozvalo jakési dupání. Po ohlédnutí za sebe jsem zjistila, že jde za námi beran, jako by se chtěl rozloučit trknutím nebo něco podobného. Říkám si, nepanikař, jdi v klidu, ale z mých úst se dostalo jenom:“ Radu, utíkej!!“. To byl docela silný signál, protože Ráďa mě uposlechla a rozběhla se svižným klusem přímo přes ohradu, s beranem za zády. Pro mě byl signál k útěku ta slečna přede mnou. Vzala jsem tedy nohy na ramena a zdrhala, co to šlo. V běhu jsem se stačila otočit. Beran skákal ve spásané trávě svých ovčích svěřenkyň, přímo nám v patách. Pro samí smích jsem ani nemohla utíkat, ale Ráďa, se smrtí v očích pelášila, že si ani nevšimla, že před ní stojí dřevěný ohradník, vysoký asi metr deset centimetrů. Napálila přímo do něj a otočila se kolem něj a s velkým žuchnutím spadla po hlavě na druhou stranu ohrady. Já jsem zastavila a ohradu přelezla. Jablka nám žádná nezbyla, protože zůstala na pospas těm obludám obalených v elegantním kožichu. Akce se moc nezdařila, i když vypadala nadějně, ale holkám se akce tak líbila, že se váleli na zemi v křečích a i loužička se objevila pod tím jejich hurónským smíchem. Příště zas!

Monika       

Nejlepší hlášky:  Ale vždyť je to u fuk!! (Krista)

                           „Co ta kobyla dělá?" „Kope, kouše, vyhazuje, žere, sere, ale jinak je dobrá" (Karel)

                           „Když si prdneš, tak ti uvěřím“ …PRRRD (Ráďa)

                           „Boty mi nesmrdí náhodou…“ „Boty jsou v pohodě, ale ty nohy rostou z prdele…“ (Karel)

                            „Já mám plný oves bot!“ (Krista)

                            „Já se jdu podívat na hrabějích.“ (Káťa)

                            „Do pídele“ (Ráďa)

                            „ Chudáci slepíci“ (Káťa)

                            Hodina němčiny: „Eine, meine, prase srajne“ (Monča)